Mít Pyreneje v hlavě, to je úplně něco jiného, než si to doopravdy odšlapat.
Aleš po příjezdu naklikal trasu do mapy a vyšlo mu 761,5 km s převýšením víc než 44 km. A to nepočítáme kilometry bloudění.

„... a když ti řeknou: Poslechni, jdeš k horám místo do kostela...“
Lenka Thimová, Zákon hor, z knihy Byl tažný rok

Začali jsme o tom s Alešem mluvit před dvěma lety. V roce 2025 už budou dospělí všichni naši kluci, tak co naplánovat

Byl dům č. p. 24. Zelený dům. Kazaverda*. Bydleli v něm umělci z celého světa. Malířka a saxofonistka z Alžíru, žongléřka a harmonikářka z Finska, kouzelník a malíř z Francie… Samí usměvaví a pracovití lidé. Ano, začalo to jako pohádka.

Vrtalo nám to hlavou hodně dlouho. Jak si pochutnat na opunciích a přitom se nepopíchat?

Nemyslím ty ze supermarketu, u těch je to jednoduché. Vyndáte je z polystyrenové vaničky, rozkrojíte a vydlabete lžičkou. Případně oloupete, pokud nejsou úplně zralé. Což většinou nejsou.

- domek na čtyřech nožkách. Na pobřeží Asturie jsme jich potkali stovky. Někde dokonce jejich malé makety zdobí předzahrádky, jsou součástí reklamních poutačů před restauracemi nebo slouží jako psí bouda.