Byl dům č. p. 24. Zelený dům. Kazaverda*. Bydleli v něm umělci z celého světa. Malířka a saxofonistka z Alžíru, žongléřka a harmonikářka z Finska, kouzelník a malíř z Francie… Samí usměvaví a pracovití lidé. Ano, začalo to jako pohádka.
Když jsme si v Las Palmas potřebovali zajistit dlouhodobý pobyt a sháněli místo pro naše kola, abychom je nemuseli pořád postrkovat po rušných ulicích, naskytla se nám příležitost pomoct vzniku malého squatu u pobřeží blízko centra. Uvědomili jsme si, že to je vlastně fajn možnost pro bydlení ve velkém městě a proč nás to nenapadlo dřív. Doteď jsme delší pobyty řešili každodenním dojížděním na vhodné místo pro postavení stanu v parcích, korytech řek ap. Často to bylo docela daleko. Bydlení ve squatu je podstatně pohodlnější, navíc získáte nové přátele a město líp poznáte. Ze začátku může být trochu oříšek najít squat, kde mají volno, a taky si s tamními obyvateli musíte sednout. Někde mají pro přijetí nováčků poměrně přísná pravidla. V Las Palmas jsme při různých příležitostech navštívili dohromady čtyři squaty a každý byl úplně jiný.
Ale vraťme se ke Kazaverdě. Tady jsme měli štěstí, že místo bylo nové, otevřené jen několik dní. Štíhlý dům uprostřed náměstíčka se dvěma podlažími a stupňovitou terasou, který už měl připojenou elektřinu a brzy začala téct voda nejen v přízemí, ale v celém domě. Spodní patro sloužilo jako komunitní prostor pro obyvatele, zahrnovalo společnou kuchyni a minidvorek pro „barákové“ porady a večerní klábosení. Byla tu i sprcha a pračka, a zároveň se tu budovala jedna místnost pro veřejnost jako freeshop, výstavní síň i koncertní sál.
To ale předbíhám. Nejdříve jsme se museli zabydlet. Dostali jsme dva pokojíky ve druhém patře, a tak jsme čistili a opravovali, malovali, sháněli nábytek. Naštěstí ve velkém městě všechno, co potřebujete, najdete na ulici. Ve volných chvílích jsme si občas odskočili na střechu zkontrolovat vlny. Když se zdály být trochu mírumilovné, popadli jsme prkno a hurá k vodě. A pak už zase uklízíme a malujeme, a taky plánujeme otvíračku Kazaverdy pro veřejnost. Pomáhá nám spousta dobrovolníků z dalších squatů a i sousedi už si pomalu zvykají a později se k slavnosti otevření přidávají. Probíhají umělecké i relaxační workshopy, žongluje se, hraje a zpívá. Někdo dělá salát, my pečeme žemlovku, po chodbách běhají děti a naši kluci učí Edieho říkat „roztrhni si kušnu hákem‟.
V zákulisí se během toho všeho jedná s majitelem domu, připravují se smlouvy o užívání a vše vypadá na dobré cestě. Dokud na velký zvon před dveřmi nezazvoní policie. Úplně není jasné, proč se vše tak rychle otočilo. Obyvatelé mezi sebou určují „vyslance“ pro jednání na stanici, které končí soudním nařízením k vystěhování. Chvíli ještě „stojíme na barikádách“, pak si ale společně řekneme, že jsme si chtěli bydlení užívat a ne se schovávat. Několik jednotlivců se ještě pár dní snaží krásný dům zachránit, ale brzy jsou i oni donuceni k ústupu a vchod do domu je zazděn.
Asi po roce nám přišla zpráva od Pabla, u kterého jsme po vystěhování bydleli na lodi, že Kazaverdu zbourali. Poslal fotku malby na zdi našeho pokojíčku, která zůstala zachovaná zvenku na sousedním domě. Prý teď aspoň náš obrázek může těšit i kolemjdoucí.
Škoda jednoho domu. Ale možná je celý svět takový náš „zelený dům“ a my můžeme objevovat zase nová místa. Pokud budete hledat ubytování ve velkém městě, squaty rozhodně stojí za pokus.
* Kazaverda nebo Kazaverdá = hovorová podoba španělského „casa verde“, což znamená zelený dům.
