Na jihu Řecka, přesněji na východním pobřeží Peloponéského poloostrova, v oblasti zvané Arkádie, v údolí řeky Dafnon pod hradbou vápencových skal najdete městečko Leonidio. Navštívili jsme ho, protože nás zlákaly články o skvělém lezení na sportovně zajištěné skále, ale vůbec jsme netušili, co dalšího nám tato oblast může nabídnout.
Shodili jsme s Kubou za zad batohy na smluveném místě – dětském hřišti nedaleko hlavního náměstí – a čekání na Aleše a Daniela jsme využili k prvnímu průzkumu okolí. Než dostopovali, věděli jsme, kde brát pitnou vodu, kde jsou veřejné záchody i co nabízí místní samoobsluha. Brzy už jsme ale zase byli všichni pohromadě a vydali jsme se hledat místo na spaní. Stan jsme postavili ve vyschlém říčním korytě na severovýchodním okraji města.
Po pár dnech jsme se tu už cítili, jako doma. Znali jsme se s prodavačkou v obchodě se zeleninou i s místními trhovci, skoro každý den jsme navštěvovali majitele oranžérie plné koz a slepic, který nás nenechal odejít, dokud jsme si nenatrhali dvě tašky mandarinek, a seznámili jsme se i s místními lezci. Potud nic neobvyklého.
Při procházení ulicemi během volných dní nás ale zaujalo, jak místní horečně uklízejí a natírají své domky a přilehlé zdi na bílo. Brzy jsme zjistili proč. Blížily se Velikonoce, které jsou v pravoslavném Řecku dokonce významnějším svátkem než Vánoce, a proto je provázejí veliké přípravy a následně honosné oslavy, které trvají celý týden. Od našich oslav se ale hodně liší, kraslice nebo pestře zdobená vajíčka byste hledali marně. Tady se na Rudý čtvrtek všechna vajíčka malují jedině na červeno – symbol Kristovy krve. Jako státní svátek jsou uznané tři dny, Velký pátek, Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí.
V pátek ze všech pěti kostelů ve městě vycházejí procesí, v čele s kněžími a s replikou Kristových pohřebních nosítek bohatě zdobených květinami. Následují je průvody lidí se svícemi a muzikanti s ponurou hudbou. Všichni se potom setkají na jediném náměstí, kde probíhá pouliční mše tradičně sloužená v tsakonském jazyce*.
Další den, na Bílou sobotu, ceremoniál pokračuje vypouštěním stovek horkovzdušných balónů na oblohu. Začátek provází vyzvánění kostelních zvonů a je to opravdu působivá podívaná. Papírové balóny se vyrábějí přímo ve městě a na YouTube najdete návod, jak si je dělají samy děti. Pro ty je to vůbec úžasný zážitek, kromě toho, že si můžou vypustit vlastnoručně vyrobený lampión, můžou také celou noc běhat po městě, přelézat zdi a ploty a hledat po zahradách balóny, které už dolétaly nebo se zachytily na nějakém stromě.
Nechápali jsme, jak je možné, že v tak vyprahlé krajině, kde v širokém říčním korytě není ani kapka vody, nikdy nedojde k žádnému velkému požáru. Po celém městě sice byly rozmístěny hasičské vozy, záchranáři byli připraveni, ale s houkačkou se vyjíždět nemuselo. Balóny se často zachycují na elektrických drátech mezi domy, což působí poměrně děsivě. V jednu chvíli jsme se dokonce snažili upozornit na hořící borovice na svahu nad městem, ale místní nad tím jen mávli rukou, jako že se nic neděje. (Další den nám to nedalo, šli jsme se na místo podívat a našli jsme několikametrové spáleniště. Jak to, že se požár nerozšířil i na okolní stromy, je nám záhadou.)
Celkový dojem je ale úchvatný a celou tu nádheru kazí snad jen neustávající bouchání petard a závěrečný ohňostroj. Ještě pozdě v noci, když jsme se unavení vraceli ke stanu, zastavil nás starší muž, který se nám rukama nohama snažil vysvětlit, že dál jít nemůžeme, protože „přijde velký bum‟. Po několika minutách se opravdu k jeho radosti ozvala rána. Přišlo nám to směšné a smutné zároveň. Na místě zůstal v zemi asi půlmetrový kráter.
Velikonoční oslavy pokračují i další den, kdy se místní scházejí v městské zahradě ke společnému obědu, který je pro všechny zdarma. Všude hraje hudba a lidé tancují a veselí se.
Přestože všude v zemi jsou Velikonoce významným svátkem, takové jako tady jinde nezažijete. Balónová slavnost je specialitou, za kterou sem přijíždějí návštěvníci z celého Řecka. Letos oslavy proběhnou o týden později než ty naše. Datum se totiž odvozuje od juliánského kalendáře, kterým se pravoslavná církev řídí. Takže pokud si to chcete užít, vydejte se na poloostrov nejpozději 22. dubna.
* Tsakonský jazyk je na pokraji vymizení, plynně jím mluví už jen několik stovek starousedlíků v Tsakonské oblasti (v Arkádii). Tsakonština pochází z dórštiny, starořeckého dialektu západní větve helénských jazyků, s novořečtinou není vzájemně srozumitelná.
Př.: otec - bamba (tsakonsky) - pateras (řecky)
