Básně jen tak „na okraj‟.
Moře
Když vulkán Stromboli
jakkoli záhadný
svým dechem ohromí
moře je svědomí
poklidnou hladinu
kameny roztříští
jemně se chvěje zem
moře je osudem
za noci ohňostroj
předvede lodím všem
blyštivé mámení
moře je znamení
teď bárky v přístavu
pokorně čekají
větrné přátelství
moře je tajemství
sopka si potáhne
vyšle dým do nebe
už strží stéká měď
moře je odpověď
i hvězdy padají
do jisker červených
co je to napadlo
moře je zrcadlo
nahoře na skále
maják se otáčí
světlo se zachvěje
moře je naděje
moře tu prostě je
(z plavby po Liparských ostrovech)
Večer v Orpierre
Městečko kamenné sevřela horská dlaň
i ty se věkům klaň,
té době vzdálené
Procházíš ulicí, v bocích je štíhlá,
v okně se mihla
stařenka s konvicí
Tajemství ukrývá zašlá modř okenic,
ty nevíš zhola nic
a dne již ubývá
Za městem ovečky už v letní nahotě,
než půjdou na kutě,
pasou se u říčky
Přemýšlíš o štěstí, o kráse, moudrosti,
pryč jsou tvé starosti,
jdeš zpátky k náměstí
Tam věkem bohatí petanque si přinesou
a hrají s noblesou
koule jen rachotí
Nárožní hospodu roztančí kapela
a z věže kostela
odbíjí pohodu.
(ze stopování po Francii)
Po kapkách
Déšť má barvu šedou a tmavě zelenou
Kapky v koncích větví si na mrak vzpomenou
Tu plnost sladkou střídá osamění
Když poprchává život, tak se mění
Z platanu odřeže poslední list
Přes krůpěj snadné je sen nedočíst
Příběh se odvíjí za noci za dne
Slza se zachvěje, než k zemi spadne
(zimní výlet za lezením do Turecka)