Okrajky

Básně jen tak „na okraj‟.

Moře

 

Když vulkán Stromboli
jakkoli záhadný
svým dechem ohromí

moře je svědomí

 

poklidnou hladinu
kameny roztříští
jemně se chvěje zem

moře je osudem

 

za noci ohňostroj
předvede lodím všem
blyštivé mámení

moře je znamení

 

teď bárky v přístavu
pokorně čekají
větrné přátelství

moře je tajemství

 

sopka si potáhne
vyšle dým do nebe
už strží stéká měď

moře je odpověď

 

i hvězdy padají
do jisker červených
co je to napadlo

moře je zrcadlo

 

nahoře na skále
maják se otáčí
světlo se zachvěje

moře je naděje

    moře tu prostě je

                                       (z plavby po Liparských ostrovech)

 

Večer v Orpierre

 

Městečko kamenné sevřela horská dlaň
i ty se věkům klaň,
té době vzdálené

Procházíš ulicí, v bocích je štíhlá,
v okně se mihla
stařenka s konvicí

Tajemství ukrývá zašlá modř okenic,
ty nevíš zhola nic
a dne již ubývá

Za městem ovečky už v letní nahotě,
než půjdou na kutě,
pasou se u říčky

Přemýšlíš o štěstí, o kráse, moudrosti,
pryč jsou tvé starosti,
jdeš zpátky k náměstí

Tam věkem bohatí petanque si přinesou
a hrají s noblesou
koule jen rachotí

Nárožní hospodu roztančí kapela
a z věže kostela
odbíjí pohodu.

                                        (ze stopování po Francii)

 

 

Po kapkách

Déšť má barvu šedou a tmavě zelenou
Kapky v koncích větví si na mrak vzpomenou
Tu plnost sladkou střídá osamění
Když poprchává život, tak se mění

Z platanu odřeže poslední list
Přes krůpěj snadné je sen nedočíst
Příběh se odvíjí za noci za dne
Slza se zachvěje, než k zemi spadne

                                        (zimní výlet za lezením do Turecka)