Ochutnat či neochutnat

Když cesty začínají na jaře s teplotami léta, je pořád na co koukat. V Itálii a Francii jsme se nemohli vynadívat na kvetoucí keře a stromy. Jejich květy mají čarokrásné tvary i barvy a opojné vůně nás provázejí celým dnem.
Každý týden objevujeme něco nového, rostlinu s květem v květu, kalichy, hrozny, malinké kytičky i květy s rozměrem kola našeho vozíku. Sbíráme různé byliny, kterými kořeníme večeře. Všechno neumíme pojmenovat, ale snažíme se uchovat si alespoň jejich obrazy.

Prázdniny v Pyrenejích a ve Španělsku se nesly v atmosféře babího léta. Bylo podstatně chladněji, často pršelo a kvetoucí stromy a keře se promíchaly s těmi, které už nesly zralé plody. I tady bylo co objevovat. Mnohé "bobule" lákaly k ochutnání. Našli jsme strom s červenofialovými plody připomínajícími naše špendlíky. Chutnají jako nějaká sladká rajčata, ale pro jistotu zůstalo jen u ochutnávky. Až později jsme viděli v parku muže, který je sbíral a jedl. Tak teď už budeme vědět.

V Portugalsku jsme se přehoupli do času sklizně a začalo být zase tepleji. V borovém lese na serveru jsme náhodou narazili na rodinu, která tam do sáčků sbírala malé bělostné "perly", které na svých pichlavých keřících ale vůbec nevypadaly jedle. Šla jsem se jich vyptat a dozvěděla se, že bílé borůvky jsou nejenom jedlé, ale taky zdravé, protože obsahují spoustu vitamínu C. Ptala jsem se i na název, znělo to něco jako kamerunaš, ale protože portugalská výslovnost je pro nás stále záhadná, mohlo to být i něco úplně jiného. Plody jsou velice dobré, osvěžující. Chutnají sladkokysele. Shodli jsme se, že nejvíc připomínají letní jablka.
Potom jsme znovu viděli, jak nějací lidé sbírají něco do sáčků z keřů u silnice. Zaradovali jsme se, že si zase vylepšíme jídelníček, nebylo to ale nic pro vegany. Sbírali malinké bílé šnečky. Ty tu podávají v restauracích jako přílohu k rybám a jiným mořským potvůrkám.

U Tanji a Michaela jsme získali hned dva úlovky do sbírky. Dozvěděli jsme se, že plody jahodového stromu, o kterých jsme si mysleli, že zaručeně nebudou jedlé, jsou naopak velice dobré a dělá se z nich marmeláda nebo likér. (Rostlina se jmenuje planika.) A taky, že skočec, jehož fazolku Aleš ze zvědavosti ochutnal, je prudce jedovatý. Smrtelná dávka pro dospělého je ale 15 až 20 fazolí, takže uff! Se skočcem se můžete setkat i u nás, v Čechách jsem ho viděla na mnoha zahradách jako okrasnou rostlinu. Je opravdu nádherný, ale... Prý i vdechovat jeho vůni zdraví neprospívá. Vyrábí se z něj ricinový olej. Na zahradě našich hostitelů jsme také konečně zjistili, jak vypadá rostlina, na níž rostou žluté kulaté fazolky, které si tu občas kupujeme ve slaném nálevu. Prvně nám je ukázali Kamila s Martinem na Korsice. Tak to je ta záhadná lupina, na jejíž obsah občas v informacích pro alergiky upozorňují výrobci potravin.

Piniové oříšky, mandle, granátová jablka, fíky, karobové lusky, to všechno už známe a je jich tu habaděj. Napříště už budeme s ochutnáváním opatrnější. Jak jste na tom vy? Ochutnáváte lákavé plody nebo ne?

PS: Ještě upozornění, nízký strom planika velkoplodá má ještě mnohem větší sestru planiku malolistou, jejíž plody raději nejezte, mohlo by vás bolet břicho.