Při přípravě jednoho promítání mě přepadla nostalgická nálada.
Vlak do Loun jede z Litoměřic 114 minut. Často čeká ve stanicích na vlak z protisměru nebo ohlašuje technickou zastávku (prosíme nevystupujte), aby mohl strojvedoucí nebo průvodčí (?) vystoupit a přehodit výhybku.
Až se skoro chce zavzpomínat na cesty vlakem z dětství, na dřevěné lavice, na kartonové jízdenky, na kleštičky, co místo razítka vyrážejí dírku, kterou můžete pozorovat svět.
Dnes se ale neohlížím v myšlenkách tak daleko. Mám na klíně notebook a probírám se fotografiemi připravenými na promítání a besedu v Klub(ovně) LUNA v centru nevelkého a pro nás vlastně neznámého města, kam nás pozvala kamarádka Iva. Budeme si povídat o cestování s dětmi.
Zatím ale pořád sedím ve vlaku, možná trochu symbolicky, proti směru jízdy. V hlavě mám tisíce obrazů, z kterých bylo potřeba vybrat jen malinký zlomek pro návštěvníky klubu. Zlomek příběhů, setkání, dobrodružství. Aleš vedle mě zezačátku prohlíží fotky se mnou, brzy ale začíná podřimovat, poklidný kolejový rytmus uspává. Přesto ho pořád cítím po svém boku. Teď stejně jako kdykoli předtím. Co všechno už máme za sebou a co nás asi ještě čeká?
Z fotek se na mě usmívají rozzářené oči našich dětí: přechod hřebene Nízkých Tater, sběr borůvek při výstupu na Baranec, houpání na laně v jeskyni v Turecku, kreslení obrázků do písku marocké pouště... Je jedno kolik kilometrů jsme našlapali, kolik jsme jich urazili na kolech, stopem, vlakem nebo lodí, důležité je, co všechno jsme prožili. Ať už to bylo koupání v ledové bystřině, tlačení kol s nákladem do prudkého kopce nebo zápas s bouří ve vlnách Dunaje, pořád pociťujeme, že jsme tu jeden pro druhého. Spolu.
Děkuji za ty vzpomínky, které tu na mě z obrázků vyskočily. Kluci rostou a už brzy se rozeběhnou svými cestami (Matěj už si tu svoji vybral), takže je možné, že ta, co je právě před námi bude jednou z posledních v tak velkém počtu. Ať se ale budeme nacházet kdekoli na světě – zvlášť anebo dohromady – pořád budeme jedna rodina.
Louny, město – zastávka na znamení, pro výstup stiskněte tlačítko. Seskakujeme na peron. Nadechujeme vůni i atmosféru města, čekají nás nová setkání.