Chystáme se na cestu. Dneska nám Saša přinesl buzolu, abychom se v horách neztratili.
Mapy
Jsou mapy světa obrazem?
To otázka je odvěká.
Snad jsou jen duše odrazem
poutníka, snílka, člověka.
Co ukážou mi rovnoběžky?
Co pošeptají poledníky?
Lodí, na kole nebo pěšky
až přejdu svět, tak řeknu díky.
Nejdřív se vydám do Afriky,
pak do Indie, do Grónska.
Někde u břehů Ameriky
poznám, jak je Zem obrovská.
A já proti ní – jak jsem malý.
Ať koukám zblízka nebo dáli,
ten svět má přeci tolik krás
a na cestu mě vábí zas.
Vždyť já mám boty od tuláka,
mě prostě každá dálka láká.
Číst v mapách byla nádhera
už za dob pana Kremera.
Prohlížím si je, přemítám:
kudy jít, volí každý sám.
To nevyčteme z žádných plánů.
Odpověď čeká v příštím ránu.
Kam zavedou mě moje kroky,
jen těžko najdu v atlasu.
Dnes věřím svému kompasu,
byl uvnitř mě už dlouhé roky.
Mapa vnitřního prostoru
nepotřebuje GPS
– jen kráčet pěkně pomalu
a na dlani své srdce nést.
Pomáhat, smát se, plakat, zpívat,
otevřít svoji mysl světu.
Stačí se kolem sebe dívat.
Slunce hladí mou siluetu...
Poznámka: G. Kremer (latinsky Mercator) je tvůrce tzv. mercatorovy projekce při kreslení map.