- docela dobré datum pro začátek naší nové objevitelské cesty. 

Budíme se do křiku ptáků. Rozloučit se přišli kosi, straky, sojky, žluny a spousta dalších menších druhů. Běhají po střeše a snaží se nás vylákat ven, jenže nám se z vyhřátých pelíšků nechce. Poslední ráno doma je bez budíčku. Vstáváme, jak kdo chce. Část party běží na louku blbnout do sena ještě před snídaní. Zbytek posádky zatápí, vaří kaši, balí kartáčky na zuby. Připravujeme jídlo do krabiček na cestu a najednou je poledne. Obědváme všichni společně, loučíme se s Matějem i kocourem Ginešem. Pak nasedáme na kola a vyrážíme. Konečně.
    Na konci Terezína si Kuba prorazil plášť zadního kola. Naštěstí je to nejmenší vozidlo a vejde se na vozík i s batohy a Jakubem. Jede se dál. Ve tři hodiny máme za sebou prvních 25 km cesty. Je to vzdálenost, kterou jsme se Šárkou upluli před třemi týdny, když jsme ji vytahovali z vody. Teď ji překládáme na větší vlek a zapřahujeme za auto. Nejde to zas tak rychle, takže motory nakládáme už za tmy. Kluci mezitím připravují ležení na plachtě ve stodole. Chceme jít spát co nejdříve, protože vstáváme po čtvrté, abychom sbalili spacáky, naložili druhé auto věcmi, připevnili solární panel na zahrádku a krátce po páté vyrazili.
    Loď na vleku sedí dobře, stejně ale děláme často přestávky, abychom vše zkontrolovali. Druhé levé kolo vleku se zahřívá víc než by bylo třeba. Pár ran kladivem po pár desítkách km vždy pomůže trochu odlepit přiléhající brzdu a ke konci kolo pomáhá ochlazovat i začínající déšť. Při přejezdu přes šumavská sedla posádka doprovodného vozidla neodolá prvnímu sněhu a staví na koulovačku. Závěr cesty nám zkomplikovaly objížďky a trochu bloudíme. Vjezd do přístavu jsme napodruhé našli a šťastně zaparkovali u jeřábu v Hofkirchenu na levém břehu Dunaje. Než jsme se stačili rozkoukat byla loď ve vodě. Mnohem víc času nám zabraly přípravy a balení. Museli jsme znovu namontovat zadní koš a konstrukci k podepření stěžně a upevnění solárních panelů. Takže dříve uložená kola přemístit do přední kajuty, zasoukat se do „rakvičky“, která teď slouží jako úložný prostor pro další dopravní prostředky, a utáhnout matky zábradlí. Během dalšího hemžení na zádi naládovat do kajut obsah po střechu naloženého auta. Když už je loď vlastně plná, je to docela oříšek. Po tetrisu s koly, rozjíždíme podobnou akci s banánovými krabicemi, batohy, lahvemi na vodu apod. Stmívá se zase rychle. Vyplutí přesouváme na další den. I proto, že s respektem sledujeme „paneláky“ proplouvající kolem. Raději se na plavbu dobře připravit. Večerní čtení uspává skoro všechny uprostřed první kapitoly.
    Ráno ještě zvládáme nákup v nedalekém supermarketu, prohlížíme mapy a konečně vyplouváme. Nejprve zkoušíme, jestli vůbec máme s naším motorem šanci plout v případě potřeby i proti proudu. Pomalu ale jde to. Takže otáčíme a hurá směr Černé moře! Jasně, ještě chvíli to potrvá, ale už jsme na cestě.