domek na čtyřech nožkách. Na pobřeží Asturie jsme jich potkali stovky. Někde dokonce jejich malé makety zdobí předzahrádky, jsou součástí reklamních poutačů před restauracemi nebo slouží jako psí bouda.
- +420773203723
- LivePlanetTour@gmail.com
Oceán, útesy, pláže, lezení, divoká příroda i zajímavá města. Vyražte na sever Španělska, stojí to za to!
Některé večery se opravdu vydaří a krásné místo na přespání čeká kousek za městem.
Hola! Dlouho jsme byli off-line, ale stále jedeme dál. Z Pyrenejí jsme si to namířili nejkratší cestou k Atlantiku, tam jsme oslavili sto dní na cestě a teď už naše tachometry ukazují více než tři tisíce kilometrů.
V Pyrenejích jsme si užili vrchovatě. Lesy, zelené louky, jezera a řeky, sníh i skalnaté vrcholky. Než si prohlédněte fotogalerii, přečtěte si blog, v kterém se dozvíte více a poslouží vám jako komentář k fotkám.
Dozrávají fíky a špendlíky, které nám zpestřují jídelníček. A nazrál také čas opět přerušit naši cyklojízdu a vyměnit kola za batohy. Další zastávkou na cestě se staly Pyreneje.
Kdybyste dokázali vytvořit pevný bod ve vzduchu, třeba jen kousek nad povrchem země, dokázali se ho pevně držet, pak za 24 hodin uskutečníte cestu kolem světa. Ještě se to ale nikomu nepovedlo. Stejně tak nejde nijak ovlivnit otáčení Země nebo zastavit čas. 18 let najednou uteče jako voda. Z novorozence, batolete, malého kluka, chlapce je najednou dospělý muž.
Naše putování na kolech jsme doplnili o stopování, chození po kaňonech a horách i lezení po skalách v Provance. Přečtěte si blog od Katky (Na plný plyn) a prohlédněte fotky jako doplněk.
Od posledního blogu, ve kterém jsme se loučili s Itálií, se událo tolik věcí, že ani nevím, kde začít. Zveřejnili jsme pár obrázků, ale asi to bude chtít i trochu podrobnější komentář.
Den padesátý druhý na pěší zóně v nejmenovaném přímořském městě.
Občas foukalo, občas nefoukalo. Občas bylo slunko, občas zataženo s deštěm. Když se ale sešel správný vítr se sluncem, bylo plachtění u břehů Korsiky takhle báječné.
Cestou do Janova ... V mezerách mezi letovisky ... Se najdou překrásná místa ...
Čtrnáct dní na vodě jako voda taky uplynulo. Někdy jsme na vítr čekali, někdy ho bylo až dost a museli jsme se ukrýt v zátoce a jindy zase vál ze špatného směru, takže jsme museli hodně křižovat. Takové je moře a počasí se naplánovat nedá.
Od doby, kdy jsme v Srbsku smutní opustili naši vlastní loď Šárku, uběhlo už bezmála půl roku. Vzpomínky jsou stále živé, ale voda plyne dál a my se snažíme nahrazovat stinné momenty novými intenzivními zážitky. S vděčností jsme proto přijali velkorysou nabídku dlouholetého kamaráda Dalibora, který nás pozval na nevšední "skautskou výpravu".
První týden na moři v okolí Elby a Korsiky byl barevný a pestrý.
Na plachetnici si moc pohybu neužijeme, tak když je kousek od pobřeží pořádný kopec, je potřeba to využít. Na Korsice naštěstí není o kopce nouze a výstupy stojí za to.
Je to právě taková ta záhada, které má rád pan Däniken. Nebo rovnou paranormální jev? Každopádně tomu můžeme říkat strašidlo, které si člověk sám nasadí do hlavy. Nikdy mě nenapadlo, že se to stává. Až několik měsíců před naší cestou jsem o tom četl na internetu. Kde jinde se také vytvářejí strašidla. Tohle ale znělo celkem reálně. Žádný hoax.
Na návštěvě jsme se naučili péct italskou farinatu (farina = mouka) i to, že těstovin se správný Ital nikdy nepřejí. Strávili jsme oběd, večeři i skvělý čas plný pohodové atmosféry hraním si i diskuzemi o světové politice. Z lezecké oblasti Muzzerone byly parádní výhledy na město La Spezia, širé moře i tvorbu místních grafiťáků. Stanování i lezení na Pietra di Bismantova nemělo chybu a stejně tak v oblasti Punta Manara. Skoro hodinový pochod lesem nám vynahradilo liduprázdné pobřeží plné balvanů, skal a příboje. Dokonalé místo na lezení, odpočinek, hudbu i jógu. A na mušle bacha, jsou opravdu ostré. I na ta tábořiště máme docela štěstí. Studená horská tůň a oheň jsou balzámem pro unavené tělo.
Krajina se začíná vlnit. Po rovinaté zemědělské oblasti je to vítaná změna. Vjíždíme mezi první zelené kopečky, sledujeme křišťálově čistou říčku Secchia. Ještě než se vnoříme do pohádkového údolí přírodního parku, sklízíme první pořádný liják.
Nebudeme ze sebe dělat žádné hrdiny, byla to pořádná fuška. Šimon celou cestu ujel na kole, tandem s vozíkem jsme museli většinu stoupání tlačit. Přeci jen ta mrtvá váha vozíku je do kopce moc velká. Danča a Kuba střídali jízdu na kole s tlačením. Dvakrát jsme nocovali a jeden celý den jsme strávili parádním lezením na stolové hoře Pietra di Bismantova. Bylo vedro, byla zima a kolem na kopcích sníh, ale stálo to za to a cesta horami byla úžasná. Popsat se to ani nedá, snad to trochu přiblíží fotky. Kdo by nás chtěl následovat, na konci galerie je výškový profil naší cesty z Modeny do La Spezia :)