Tak nám meteorologové naslibovali teplotně nadprůměrný a srážkově podprůměrný srpen. Zatím to ale vypadá tak, že využíváme každé skulinky v dešťových mracích, chystáme naši cyklokolonu a šlapeme 13 km do dvora, kde naše Šárka stojí. Už zase bezpečně na „nohách“.

Dva dny telefonování, mailování, hledání na internetu, objíždění kotvišť, tak vypadá shánění odvozu plachetnice. Pokud je loď na vodě, je to pohoda, chcete-li ji ale po zemi dostat z místa na místo, pěkně se zapotíte.

Dostali jsme loď. Je to osmimetrová dřevěná plachetnice. Stojí smutně v Přibyslavi na železných kozách. Zdají se jí sny o ladných křivkách vln, šumění větru, klábosení s delfíny. A žízní po slané vodě. Takhle jsme ji potkali my. Bylo to v pátek 16. července. Hned si všimla, že se něco děje a malinko se pousmála na pozdrav. Pozvala nás na palubu a moc se snažila, abychom i přes rez a zaprášená okna zahlédli všechny příběhy. Ty minulé … i ty budoucí. Napínala uši, když nám Franta, u kterého zrovna bydlí, odkrýval její diagnózu a seznamoval nás s postupy léčby a operacemi, které budou ještě nutné k tomu, aby opět mohla volně plout. Nakonec jsme se domluvili. My se pustíme do kurýrování a ona nás za to povede po dalších bláznivých cestách.

Pozitivní energie

Moc dobře si pamatuji na tu chvíli, když jsem poprvé sedl k notebooku, napojenému na fotovoltaické panely. Energie slunečních paprsků se na křemíkových destičkách proměnila v elektrický náboj. Rozsvítila display našeho počítače. Část téhle pozitivní energie přeskočila i na mě. Ta tam byla závislost na té kouřící obludě kousek od Mělníka, na kterou vidíme i z domu. Sloupy elektrického vedení všude po krajině by klidně mohly zmizet. Slunko vybarvilo celý svět do duhových barev a vlilo novou energii i do nás.

Energie pro každého

To, že by každý dům mohl být nezávislý na dodávkách elektrické energie není žádná utopie. Stačí pokrýt jižní část střechy fotovoltaikou a v kombinaci se šetrnými spotřebiči dostanete i v našich zeměpisných šířkách dost energie pro pokrytí vlastní spotřeby. Počáteční finanční investice se sice může zdát velká, ale do budoucna se vyplatí. Navíc není potřeba být od začátku plně nezávislý. Můžete začít s jedním dvěma panely a svoji elektrárnu postupně rozšiřovat.

Další odkazy

• Energie na cesty - vlastní elektrárna - článek o našem fotovoltaickém systému, který si vozíme i na delší cesty

• Fotovoltaický článek - informace o fotovoltaickém článku na Wikipedii

( Duhovka - hip občasník č. 8 vyšlo v létě 2003)

Pár údajů

Popis: kruh o průměru 4 m, výška stěn na obvodu 2 m + 0,2 až 1 m nad terénem, výška ve středu 3,5 m, průmer stěny 0,5

Použité materiály: dřevo, slaměné balíky, cihly (komín), vápenocementová omítka, kanadský šindel, betonové železniční pražce (podezdívka), izolační skla

Doba stavby: cca 10 měsíců ve dvou lidech s delší zimní přestávkou

Náklady: cca 70 tis. (50 tis. material, 20 tis. doprava)

Pro náš domek jsme zvolili stavbu s dřevěnou konstrukcí, kdy vznikne nejprve celá kostra z trámů, střecha i s krytinou a balíky pak tvoří vlastní výplň stěny. Sláma je tak rovnou v suchu pod střechou a netvoří nosnou část stavby.
Druhá možnost je právě postup, kdy samotná stěna z balíků tvoří nosnou část stavby, na které sedí celá střecha. Myslím ale, že je to technicky náročnější varianta.

V konstrukci je třeba udělat dřevěné překlady pro vsazení dveří a oken.

Samotná práce s balíky slámy není nijak zvlášť složitá. Pokud potřebujete balík přepůlit, použijte dlouhou jehlu vyrobenou z tuhého drátu. Do balíku navlékněte nové provázky, zavažte a původní provázky přeřízněte. V samotné stěně jsme pak balíky stavěli podobně jako tvárnice, pomocí dřevěných kotev je připevnili k dřevěné konstrukci domku a celou stěnu obalili rabicovým pletivem, aby na ní držela omítka.

Co se týče finančních nákladů na stavbu, balíky slámy zlevní celou stavbu jen částečně. Důležité jsou ceny dalších použitých materiálů i technika samotné stavby. My jsme na konstrukci použili sloupy ze zrušené chmelnice. Stály zlomek ceny stavebních trámů. Konstrukci jsme spojili pomocí tesařských čepů bez použití kovu, který by celou stavbu prodražil. Komín jsme postavili z cihel třetí jakosti, které v cihelně prodávali jako zmetky, protože je v peci příliš přepálili. Byly perfektně tvrdé a křehké, prostě ideální komínovky. Prkna jsme používali z darované staré podlahy a nebo kupovali levné zbytkové řezivo a krajinky. Veškerá práce byla naše a tak nás nestála ani korunu.

Postup stavby - pro inspiraci

Z železničních betonových pražců a betonových sloupků jsme vytvořili podezdívku, která vyrovnala terén. Domek je tak lehce nad úrovní a spodek může větrat.
Postavili jsme komín, který tvoří středový nosný prvek konstrukce.
Vztyčili jsme dřevěnou konstrukci a střechu pobili prkny.
Na střechu jsme položili kanadský šindel. Podlahu jsme podbili krajinami a připravili podklad budoucí stěny.
Konstrukci jsme vyplnili balíky slámy. Stěnu obalili rabicovým pletivem. Zasadili jsme dveře a okno.
Přišla zima a mrzlo, takže nebylo možné dělat omítky. Pomalu jsme dokončovali vnitřní dřevěnou podlahu, pod kterou přišla jako izolace opět sláma. Stěny zvenku zůstaly zakryty igelitem.
S příchodem jara jsme se pustili do vniřních omítek. Na slámu obalenou rabicovým pletivem se nejdřív naházela základní vrstva řídké omítky. Druhou a třetí vrstvu jsme pak nanášeli a uhlazovali rukama.
Jednou z posledních fází stavby bylo osadit skla do proskleného jihu. Dokončit podlahy a snížený podhled.
Finále pak znamenalo nahodit stěny zvenku. Opět ručním nanášením omítky. A natřít stěnu venkovní fasádní barvou.
A bylo hotovo.