Pánská jízda má své kouzlo, zvlášť když je okořeněna dobrodružstvím. A nemusí to být nijak daleko. S Rastou a Kidem jsem vyrazil na Bílou skálu.

Při velkém hlasování, které proběhlo minulý podzim během marocké cesty na kolech, bylo rozhodnuto, že kapitánem na naší lodi bude máma.

Co mají dělat máma s tátou, když si chtějí užít? Nařídit si v neděli budík na šestou ráno.

Myslíte, že jde přejet celá republika vlakem za 130 Kč? A k tomu ještě s celou rodinou? Pokud si na tyto otázky odpovíte kladně, pravděpodobně znáte jízdenku SoNe+. Jestli ne, rádi vám jí představíme a přidáme i pár železničních historek.

Kde získat na cestách energii, když zásuvky kempů či kaváren zůstaly daleko v civilizaci? Jak uživit drobné elektrospotřebiče v divočině? Následující článek je malým přiblížením možného řešení. Zkuste fotovoltaiku.

Staré granáty a bomby, neprostupné lesy, vesnice, na které zbyla jen vzpomínka, dřevěné kostelíky, válečné hřbitovy, malé vesnické domky a políčka, zubři a medvědi, rozkvetlé louky...
A dost. To by opravdu stačilo. Sedněte do vlaku a jeďte se tam podívat. Nejvýchodnější cíp Slovenska s Národním parkem Poloniny stojí za to.

Doliny, ktere jsme projizdeli na kolech pri putovani po Slovensku, maji urcite sve kouzlo. Kopce, jenz se kolem nas tycily, zalevalo kazdy vecer i rano slunce svymi oranzovymi paprsky. Lakaly nas, abychom vystoupili do jejich svahu plnych krasnych starych lesu, abychom se brouzdali travou na jejich hrebenech.

Balení nám zabralo skoro celý den. Když jsem naložil zadní i přední brašny a zkusil se projet u nás po polní cestě, myslel jsem, že neujedeme snad ani kilometr. Řidítka jsem musel držet obrovskou silou, protože brašny si s předním kolem dělaly co chtěly. Všechny věci, které budeme potřebovat, se ale vešly. Však se ještě po cestě uvidí.

Sedím u splavu na Labi. Nedaleko Vrchlabí. Voda hučí a kluci ve stanu právě usnuli. Je půl desáté večer a za sebou máme již 200 kilometrů našeho letního cykloputování. Cesta na kolech, na kterou se kluci už několik týdnů před odjezdem těšili. Dokonce o ní mluvili skoro každý večer a počítali, kolik dní nám ještě zbývá do odjezdu. Dnes před spaním plánovali, kdy už konečně dojedeme k Jonáškovi do Suchého Dolu. Je to jejich malý "skorobrácha", ke kterému nám zbývá ještě asi 70 kilometrů. Moc se těší. A taky na spoustu nových míst a zážitků, které nás čekají už zítra.

Bílá je barva makového pole, žlutou má zase třezalka. Zlatou právě dosušené seno. Oranžové je večerní slunce, rudé jsou třešně u cesty a ramena sežehnutá sluncem. Modrá je dětská pusa od borůvek a v lese najdeš snad všechny odstíny zelené. Hnědou srst mají janovické lamy. Černočerná je forma na mramorovou bábovku a také přejetý krtek na silnici.