Dva dny telefonování, mailování, hledání na internetu, objíždění kotvišť, tak vypadá shánění odvozu plachetnice. Pokud je loď na vodě, je to pohoda, chcete-li ji ale po zemi dostat z místa na místo, pěkně se zapotíte.

Vše je ale ujednané a v úterý vyrážíme vlakem směr Přibyslav. Areál, kde Šárka stojí, se za těch pár dní proměnil. V sobotu se tu bude konat malý hudební festival a přípravy jsou v plném proudu. Nejvyšší čas loď naložit a odvézt, nebo nám ji tady utancují. Do podpalubí ukládáme zpátky vybouraný interiér, koše, luknu, nádrž a další potřebné i nepotřebné věci, usazujeme nové kormidlo a netrpělivě vyhlížíme příjezd strojů. První dorazil jeřáb. Zvedá loď do vzduchu, aby pod ní mohl malý bagřík srovnat povrch, poslední místo, co zbývalo před koncertem upravit. Skládáme stojny, které také povezeme s sebou a připravujeme k naložení stěžeň a plachty. Pak už jen čekáme až dorazí auto s přívěsem. Naložení proběhlo hladce a Šárka se brzy ocitá na silnici. Do kopce auto trochu funí, v zatáčkách se houpe ze strany na stranu, ale na dálnici už frčíme o sto šest, vlastně i přes sto deset. V Praze sice doprava trochu houstne, ale do Žernosek dojíždíme ještě za světla. Vykládání se trochu zkomplikovalo a loď není možné na stojnou konstrukci posadit, necháváme ji tedy stát pouze na kýlu, opřenou o hranici z palet. Konstrukci bude třeba další den trochu předělat a loď usadit znovu. Snad to klapne. Začíná se stmívat.