csenfrdeitptrues

Dopravní prostředky

Protože nás cestování baví a vše si chceme náležitě užít, necestujeme rychle. Cesta je náš cíl. Nechceme se izolovat od krajiny kterou projíždíme a od lidí, které  můžeme potkat. Nepotřebujeme urazit dlouhé vzdálenosti a nezažít při tom dobrodružství a poznání spojené s místy, kterými vedla.
Proto si vybíráme dopravní prostředky, které nejezdí příliš rychle a jsou maximálně otevřené svému okolí.
Neméně důležité je pro nás také aby naše cestování příliš nazatěžovalo životní prostředí. Chceme být maximálně ohleduplní k místům, která projíždíme, i k celé planetě. Proto si na cestách přednostně vybíráme dopravní prostředky, které nespalují fosilní paliva. Ne, není to absolutní, ale tam kde můžeme použít sílu našich nohou, větru, vody nebo slunce, není potřeba startovat benzínový motor.

 

 Kola

Na kolech už jsme se něco nacestovali a v běžném životě je používáme hlavně jako normální dopravní prostředek. Tak jako je většina evropanů zvyklá sednout do auta a jet na nákup, do práce nebo něco zařizovat, tak my sedáme na kola. Proto nejsme žádní vyznavači značek, profi dílů a designu. Naše kola jsou úplně obyčejná a levná. Trochu neobyčejné je jen dvojkolo. Částečně proto, že je to prostě dvojté kolo a těch se obyčejně na ulici moc nepotkává a částečně proto, že jsme si ho nechali postavit na cykloexpedici El Gafla do Maroka. Hlavně proto, že sériově dvojkolo nido nevyrábí a je nutné si nechat rám někým svařit. Jinak je osazené docela normálními levnějšími komponenty.

Cyklovozík s sebou vozíme hlavně proto, aby jsme měli kam naložit všechno naše lezecké harampádí. K tomu jako bonus uveze větší fotovoltaický panel, takže nejsme při cestě na kolech odkázaní na hledání zásuvky někde po kavárnách nebo kempech.

Další přibližovadla

Určitě využijeme i autostop, prostředky hromadné dopravy i vlastní nohy.

Stopování v Maroku (Expedice El Gafla 2008)
Stopování v Maroku (Expedice El Gafla 2008)
Na nádraží v Rumunsku (Po železnici k půlměsíci 20207)
Na nádraží v Rumunsku (Po železnici k půlměsíci 20207)
Přechod Nízkých Tater (jaro 2007)
Přechod Nízkých Tater (jaro 2007)

Loď

Naším hlavním dopravním prostředkem na cestě měla být malá plachetnice Šárka. Vždyť vody je na Zemi víc než souše. Po měsící plavby po Dunaji, však v náhlé bouři loď utrpěla taková poškození, že další pokračování cesty nebylo možné. S Šárkou jsme se tedy museli rozloučit. Jako vzpomínku si o ní můžete přečíst krátký původní text.

Šárka

Na mořskou želvu by byla Šárka úplná mladice. Na lidský život ve středních letech. Každopádně, když jsme jí potkali poprvé už toho měla hodně za sebou a byla spíš těsně nad hrobem.

Šárka je námořní plachetnice typu Caranan. Podle plánů holandského konstruktéra jí postavili v polovině sedmdesátých let nadšenci v Kralupech nad Vltavou. Od té doby brázdila moře na severu i jihu Evropy.
Nakonec ale skončila na suchu a časem se z lodi proměnila na vrak.
Věříte na náhody a zázraky? Tak tady je jeden recept na zázrak. Všechny jeho ingredience jsou naprosté náhody.

  • jedna Katka na námořním kurzu v Chorvatsku
  • jeden Aleš doma s dětmi
  • jeden Šimon, který dostane neštovice
  • jeden telefonát do Chorvatska
  • jedna starostlivá máma, která se chce vrátit rychle domů
  • jeden kapitán Jirka, který jí nabídne svezení
  • jedna dlouhá cesta autem a povídání o moři
  • jeden Jirkův nápad, že někde stojí jeho opuštěná loď
  • jedna velkorysá nabídka
  • a jedno velmi bláznivé kývnutí, že do toho jdeme

Když se tohle všechno smíchá, ... tak je to teprve začátek. Následovaly stovky hodin práce, kila epoxidu a barev, broušení, řezání, vrtání, laminování, natírání, šroubování. Spousta starostí, ale i nové zkušenosti, zážitky malá vítězství i prohry. Za dva roky šplouchaly Šárce kolem boků znovu vlny a vítr foukal do plachet.

Jak jsme Šárku opravovali

Blogy o tom, jak jsme Šárku opravovali si můžete přečíst zde

nebo si prohlédnout pár fotek

Free Joomla! template by Age Themes