|
Po železnici k půlměsíci
aneb jedem, jedem za tureckým medem
Taky by vás zajímalo, jestli v Turecku jedí turecký med po kilech?
Proto, abychom to zjistili a k tomu zažili i nějaká jiná dobrodružství, vypravili jsme se
dolů na jih. Do zemí hor, krásné přírody, milých lidí, antických památek a tureckého medu.
Tak to se ještě uvidí.
Podle možností se budeme snažit tuto stránku doplňovat o novinky, fotky, postřehy a zážitky z cesty.
|
Fotky z cesty
Geyikbayiri je misto pro lezeni i chozeni po horach
čt 20. prosince 07 v 08:14
...a slunko nam porad sviti
po 17. prosince 07 v 13:55
Horolezecka houpacka...
po 17. prosince 07 v 13:54
Lezeni na skalach v Geyikbayiri
po 17. prosince 07 v 11:28
Turisticka znacka je v Turecku plna dobrodruzstvi
pá 14. prosince 07 v 11:03
Khimaira - horici skaly
čt 13. prosince 07 v 15:24
Tahtali dagi
čt 13. prosince 07 v 07:58
Jedenacte narozeniny slavi Matej
út 11. prosince 07 v 08:50
Prochazime divokou prirodou po Lycijske stezce
so 08. prosince 07 v 12:27
Jedna z nejnavstevovanejsich plazi v Turecku po sezone zeje prazdnotou
pá 07. prosince 07 v 13:05
Tohle je nejkrasnejsi zatoka jakou jsme na ceste zatim potkali
čt 06. prosince 07 v 13:27
Ticha ulicka v meste duchu, Kaya
čt 06. prosince 07 v 12:28
Skalni hrobka, Kaya
čt 06. prosince 07 v 11:03
Kamenny sarkofag, mestecko Kaya
čt 06. prosince 07 v 11:00
Vystup na datlovou palmu
02. prosince 07 v 11:43
Na tradicnim tureckem trhu
02. prosince 07 v 10:19
Pevnost a mesto Bodrum
so 01. prosince 07 v 07:52
Plujeme z Kosu do tureckeho pristavu Bodrum
pá 30. listopadu 07 v 15:35
Mandarinky primo ze stromu, Kos
čt 29. listopadu 07 v 12:17
Kubovi se na kazde plazi naramne libi
st 28. listopadu 07 v 13:20
Na nejvyssim vrcholu Kalymnosu
pá 23. listopadu 07 v 12:04
Trek v horach, Kalymnos
pá 23. listopadu 07 v 11:07
Vecer u ohne pod skalama, Symbligades rock, Kalymnos
čt 22. listopadu 07 v 18:08
Zapad slunce za ostrovem Telendos
út 20. listopadu 07 v 17:12
Uzasne vlnobiti
18. listopadu 07 v 16:31
Simon busi
so 17. listopadu 07 v 15:16
Matejovi uz to paradne leze
so 17. listopadu 07 v 13:38
Tata leze
so 17. listopadu 07 v 13:37
Tata jisti
so 17. listopadu 07 v 13:36
Stary olivovnik, jeden z mala stromu na Kalymnosu
pá 16. listopadu 07 v 16:19
Katka pere a kluci se koupou
út 13. listopadu 07 v 13:42
Mestecko Masuri, Kalymnos
po 12. listopadu 07 v 16:19
Stanujeme v hotelovem pokoji
11. listopadu 07 v 16:32
Nejsevernejsi cip ostrova Kalymnos
pá 09. listopadu 07 v 16:51
Telendos, maly ostruvek u Kalymnosu
pá 09. listopadu 07 v 16:51
Taboriste na pazi z ktereho nas malem splachlo more
pá 09. listopadu 07 v 16:51
Obed u more
pá 09. listopadu 07 v 13:56
Bivak na plazi
čt 08. listopadu 07 v 10:55
Kluci si uzivaji vecerni koupani
st 07. listopadu 07 v 14:59
Zatoka u mestecka Linaria, Kalymnos
st 07. listopadu 07 v 08:20
Vyhlidka pri treku nad morem
st 07. listopadu 07 v 08:19
út 06. listopadu 07 v 13:11
út 06. listopadu 07 v 12:56
04. listopadu 07 v 08:28
so 03. listopadu 07 v 15:35
čt 01. listopadu 07 v 18:06
čt 01. listopadu 07 v 17:19
čt 01. listopadu 07 v 16:58
čt 01. listopadu 07 v 07:49
út 30. října 07 v 12:04
28. října 07 v 11:37
28. října 07 v 11:33
28. října 07 v 11:16
pá 26. října 07 v 13:08
čt 25. října 07 v 10:46
st 24. října 07 v 12:52
st 24. října 07 v 09:12
st 24. října 07 v 08:15
st 24. října 07 v 06:47
út 23. října 07 v 15:08
Vrcholky Olympu pokryl snih a mraky
po 22. října 07 v 14:39
Kluci blbnou ve vlnach
po 22. října 07 v 10:45
Nase taboriste nad morem
po 22. října 07 v 08:00
Ranni pohled na Olymp
po 22. října 07 v 07:58
Rybarska vesnicka
21. října 07 v 14:42
Vecerni hygiena
pá 19. října 07 v 17:36
Kluci nabiraji vodu u fontanky v Litochoro pod svahy Olympu
pá 19. října 07 v 12:54
Cesta autem do metecka Litochoro
pá 19. října 07 v 12:36
Ranni hygiena
pá 19. října 07 v 10:57
Vychod slunce z mista kde taborime
pá 19. října 07 v 07:55
Stezka k mori pod vesnici Litochoro na upati Olympu
čt 18. října 07 v 15:23
Typicka solunska ulice je poradne rozkopana
čt 18. října 07 v 12:36
Prvni setkani s morem v pristavu v Soluni
čt 18. října 07 v 07:54
Odpocinek na reckem slunci na recke hranici
st 17. října 07 v 12:58
Recko i babicka prodavajici svate obrazky nas vitaji
st 17. října 07 v 10:20
Kuba
st 17. října 07 v 09:49
Ranni beh v ulicich bulharkeho mestecka Kulata - smer recka hranice
st 17. října 07 v 08:40
Cestovatele v zapadajicim slunci na Dunaji
po 15. října 07 v 17:22
Cekani na privoz pres Dunaj
po 15. října 07 v 17:10
Kluci zapaluji svicku v kaplicce u kostela v Calafatu
po 15. října 07 v 16:58
po 15. října 07 v 13:27
Pasacek
14. října 07 v 14:14
Az v udoli jsme se ohrali a zacali susit veci
14. října 07 v 14:13
Pocasi se zlepsilo, ale studeny vitr nas bicuje a snih nechce roztat
14. října 07 v 10:26
Tezka cesta snehem
14. října 07 v 10:26
Idylka v horach, jen trochu necekana
14. října 07 v 07:32
Pote, co jsme premohli zamrzly zip, nas cekalo ranni prekvapeni
so 13. října 07 v 17:37
Vstavat a na ustup. Pri tehle viditelnosti nam nezbyva nez se vracet dolu.
so 13. října 07 v 11:29
Ve stanu v zamlzenych horach je ten pravy cas na skolu
pá 12. října 07 v 16:36
Do hor se pomalu, ale jiste vkrada mlha
čt 11. října 07 v 16:17
Louky na hrebeni plne brusinek, boruvek a konskych koblizku
čt 11. října 07 v 15:22
Tak za hodinu budeme stat na tomhle hrebeni
čt 11. října 07 v 14:02
Kupa bagaze a nosici pri odpocinku
čt 11. října 07 v 13:24
Konecne zacinaji louky na hrebeni
čt 11. října 07 v 12:59
Teple obleceni a termoska s cajem nas v podzimnim pocasi udrzuji v pohode
čt 11. října 07 v 11:17
Kluci pomahaji stavet stan nad mestem Lupeni
st 10. října 07 v 15:24
Mrholeni nam naladu nezkazi
st 10. října 07 v 15:08
Z mesta do hor
st 10. října 07 v 13:12
Zapomenute nadrazi pod horami
st 10. října 07 v 12:13
Snidane v chladnem ranu
st 10. října 07 v 08:13
Pro chleba na trznici
st 10. října 07 v 08:03
Matematika a zpev - skolu nezanedbavame!
út 09. října 07 v 14:08
Nekonecne madarske roviny
07. října 07 v 12:10
Danikova cesta k pulmesici - primo vlakem na obeznou drahu
so 06. října 07 v 11:09
Katka maluje vlajku
pá 05. října 07 v 22:53
Aklimatizacni tura na hrebeni Broumovskych sten
čt 04. října 07 v 11:14
|
weBlok
28. 1. - 31. 1. 2008
Dny jsou sečteny, kila tureckého medu snědeny, poslední cesty vylezeny. Je čas pro návrat. Loučení s milými přáteli a fantastickou atmosférou jižního Turecka nás dojímá až k slzám. Poslední cesta na korbě malého náklaˇdáku. A už frčíme na sever do Istanbulu, lodí na evropské nádraží a mezinárodními rychlíky až do Prahy. Cestou jsme postavili obří sněhuláky, vypili poslední sklenky oblíbeného čaje, navštívili slavnou Modrou mešitu, přenocovali v nehostinné čekárně Bělehradského nádraží a probudili se na "hlaváku" do reality všedních dní.... Jak je tu všechno jiné.
26. 12. 2007 - 24. 1. 2008
Nový rok jsme přivítali mezinárodně, sjeli se sem lezci ze všech možných koutů Evropy a kemp praskal ve švech. Bouřlivé chvíle vystřídal klid a ticho. V lednu zde obvykle prší a neleze se. Máme ale štěstí a letos je nebe každý den blankytně modré a slunko se činí, takže lezeme ostošest.
Čas s milými kamarády na úžasném místě plném slunce a skal utíká až moc rychle a nám zbývá jen posledních pár dní než se vydáme na zpáteční cestu.
10. 12. - 25. 12. 2007 Plánovaná cesta po tureckém pobřeží nám rychle utekla. Užili jsme si nádherná místa, divokou přírodu, liduprázdné pláže i staré památky. Chodili jsme po horských stezkách a stopovali na místních silnicích. Bylo to pro nás docela překvapení, ale věřte, že v Turecku se dá stopovat i v naší sestavě a s obrovskými batohy. Tak, že jeden obrovský batoh kouká vzadu z otevřeného kufru, druhý zabírá třetinu zadní sedačky, na zbytku se tlačí Katka, Kuba, Daník, Šimon a Aleš a Matěj sedí s mladou paní na předním sedadle. Její manžel řídí a přestože nemáme společnou řeč, vesele komunikujeme, když se řítíme 100 km po dálnici do Antálie.
Po dlouhé cestě znovu na delší dobu kotvíme a nacházíme druhý domov v lezeckém kempu pod skalami v Geyikbayiri. Zdá se nám až neskutečné, že jsou Vánoce, když lezeme do půl těla na sluncem prohřáté skále. Místo kulicha a šály si musíme hlídat pitný režim, abychom nedostali úpal.
4. 12. - 9. 12. 2007 Po pobřeží pokračujeme směrem na východ přes město Fethiye, nad nimž trávíme dva deštivé dny ve stanu. Po Lycijské stezce jdeme krásnou horskou přírodou kolem pobřeží. Užíváme si koupání, staré památky i trochu dobrodružství, když se na korbě nákladáku řítíme velkou rychostí nad hlubokým kanonem. Stopem se pomalu posouváme k lezeckým oblastem pod Antályí.
29. 11. - 3. 12. 2007 Z Kalymnosu jsme se s přesedáním na ostrově Kos přeplavili do tureckého přístavu Bodrum. Atmosféra Turecka nás okamžitě pohltila a nadchla. Couráme se po tržištích a spíme zadarmo v hotelu a necháváme se natáhnout za jídenku na autobus, příště, už poučeni, vytrvale smlouváme. S babičkou na vesnici pijeme rize a gestikulejeme a smějeme se s holkama na autobusové zastávce, schovaní před deštěm a spíme v borovém lese i na pláži a trháme datle a stopujeme a touláme se.
Dny nám ubíhají ve víru nových a nových zážitků a Turecko hraje všemi barvami.
11. 11 - 26. 11. 2007
Trávíme klidné a pohodlné dny ve stanu v hotelovém pokoji. K moři se chodíme už jen koupat a na místních fantastických skalách zdokonalujeme své lezecké schopnosti.
Hotelové pohodlí nás nakonec už nudí a toužíme po dobrodružství a náruči přírody. Proto stoupáme vysoko do skal a stavíme si stan na úžasném skalním náměstí nad městečkem Myrties. Na skály dosáhneme přímo ze stanu a jediné živé duše v okolí jsou pasoucí se kozy.
Pozvolna ukrajujeme poslední dny na Kalymnosu. Advent už bychom chtěli strávit v Turecku.
9. 11. - 10.11. 2007
Nasli jsme si nove utociste na plazi v Armeos pod skalami plnymi krasneho lezeni. Snad se tu dostaneme trochu do formy. V sobotu nas ale ze skal zene hroziva boure. Spolecne s divokymi kozami se krcime u sten, nez se nejsilnejsi prival prezene. Jak jen to je mozne sbihame, trochu s obavami o osud nasich veci, na plaz. Stan uz prelevaji prvni vlny a pristupova cesta je castecne zaplavena. Odvadime deti do bezpeci nedalekeho rozestaveneho hotelu a vracime se zachranit, co se da. Cpeme promocene veci do pytle, ze stanu motame obrovskou nacucanou kouli a utikame zpet za detmi. Az druhy den zjistujeme, ze to bylo v pravy cas. Do rana vlny odnesly uplne vse, co na plazi zbylo, vcetne palety a velkych sutru, ktere tvorily nasi kuchyni i potapecske bryle, ktere jsem uz neunesla a ukryla je do 'bezpecne' vysky a vzdalenosti od more. Na brehu naopak pribylo mnoho noveho. A tu nejvetsi psotu nas Kubik spokojene prospal. :-]
PS: Fotky se snad podari pridat priste.
2. 11. - 8.11. 2007
Brzy rano, jeste za tmy, vplouvame do maleho pristavu Pothia, ktery je dnes zaroven hlavnim mestem ostrova. A ... je tu leto. Rychle svlekame vetrovky, ktere jsme na sebe pri baleni automaticky navlekli. Vnimame vuni more, cerstveho peciva a ranni kavy, ktera se line ozivajicim nabrezim. Vyrazime na prohlidku velkych drevenych jachet i malych rybarskych clunku. Take potrebujeme vodu a zakladni informace o ostrove. Autobusem se presunujeme do Massouri - lezeckeho centra - a sledujeme cvrkot. Na nas je tu moc rusno, tak se jeste na vecer presunujeme na malinkou plaz ve vesnici Linaria, kde stavime stan. Zustavame tu nekolik dni. Chodime na vylety, koupeme se. Dokonce jsme navstivili mistni prisnou zakladni skolu a rozvernou skolku. Jen na skaly je trochu daleko.
31. 10. - 1.11. 2007
Predpovedi pocasi pro nekolik pristich dnu vubec nejsou priznive. Dest, dest a zase dest. Jeli jsme preci za sluncem. A to hlasi jih. Rychle se rozhodujeme. Nechavame Kissavos Kissavosem, jeste vecer v mokru balime a nocnim vlakem ujizdime do Athen. Tady nas rano vita slunicko a prijemna atmosfera probouzejiciho se mesta. Zda se nam oproti Soluni o poznani klidnejsi, pratelstejsi. Prochazime trziste plne zeleniny, morskych potvor, koreni a vubec vseho mozneho. Okukujeme uzounke ulicky a pamatky semtam se vynorujici mezi shluky domku. Kolem obeda nasedame do nacpaneho autobusu a hustym provozem se posunujeme do pristavu. Lod na lezecky ostrov Kalymnos, kam mirime, sice odjizdi az v 18 hod., nez jsme ji ale v obrovskem pristavu mezi desitkami dalsich lodi vypatrali, zabralo nam to spoustu casu. Listky jsou drazsi nez jsme cekali, ale uz stoupame po mnoha schodistich na otevrenou palubu a ze zadi sledujeme, jak se nam pevnina vzdaluje v zapadajicim slunci.
29 - 31. 10. 2007
Po náročném výstupu na Olymp cítíme potřebu si odpočinout. Každé ráno vstáváme a stále cítíme bolest v lýtkách. Na nebi se střídají mraky se sluncem a moře má ještě pořád příjemnou teplotu. Zkrátka ideální podmínky pro relaxování. Při výstupu jsme pořádně zhubli a tak se to ted snažíme dohnat a louskáme hromady mandlí, které jsme nasbírali po okolí.
Po tomhle odpočinku máme v plánu vyrazit objevovat lezecké oblasti nedalekého pohoří Kissavos. Průvodce slibuje ráj na Zemi, ale bližší informace se nám nepodařilo zjistit, tak uvidíme.
24 - 28. 10. 2007
Prostoupili jsme klínem bájné hory nad zpívající skotačivou říčkou Enipeas a už stoupáme k úchvatným stěnám a vrcholkům zářícím sněhem v odpoledním slunci. Asi v polovině výstupu se kolem nás doslova provalí karavana mezků, kteří tu pro pohodlí nesčetných turistů, toužících po zážitku, denně trpělivě vynáší zásoby a desítky litrů benzinu pro hřmotný generátor a dolů se vracejí s hromadami odpadků. "Vy chcete nahoru?" kroutí hlavou "lady Cruela", jenž zde ve své tvrzi nad hranicí 2000 m n. m. pevnou rukou vládne a bez oka mrknutí nám odlehčuje o 15 €, za které smíme postavit stan v prachu a kamení, kde si vytírají svůj pot ze zmožených těl uřícení mezci. Je nádherná noc a kulatý měsíc v úplňku osvěcuje blízké moře, stejně jako majestátní vrcholky nad našimi hlavami. Vstáváme ještě před rozbřeskem a jako první se vydáváme vzhůru, abychom dosáhli hranice sněhu dříve než začne tát pod našimi kroky. Ledový vítr nás bičuje a nohy začínají mrznout. Ve výšce asi 2600m se dělíme. První, méně otrlá, skupinka - máma, Šimon, Dan a Jakub - hodnotí další postup jako příliš náročný a obrací zpět k chatě. Naši horolezci Matěj a táta však statečně stoupají dál, aby na vrcholku vylili trochu mořské vody, kterou jako symbol našeho výstupu od nuly přinášíme. Závěrečné foto však přeci jen cvakne asi 50 výškových metrů pod nejvyšším vrcholem Mytikas (2917), nebot dál bylo lezení po sněhu bez jistících pomůcek opravdu nebezpečné. Přesto však děkujeme horám, že nám umožnily vychutnat si tu nádheru. Naše šestidenní dobrodružství opravdu stálo zato.
20 . - 22. 1 0 . 2 0 0 7
Trávíme tři poklidné dny u moře. I když občas prší, je pořád docela teplo, a stan nám poskytuje dokonalý úkryt, v kterém máme možnost vařit, učit se, kreslit, číst si i dovádět.
Moře má své kouzlo i ve chvílích kdy nesvítí slunko. Máme možnost po tři dny bezprostředně sledovat jeho proměny a nálady. Barvu, kterou mění podle oblohy, bílé čepičky na vlanách daleko na hladině, které se tvoří při silném větru. Pobřeží je také každou chvíli jiné. Brouzdáme se po něm v hřmění vln a hledáme zajímavé mušle. Až druhý den si v paprscích zapadajícího slunce všimneme, že na druhé straně za zdánlivě nekonečnou vodou je pevnina. Je to jeden ze tří prstů, výběžků poloostrova Chalkidik. Další den za dobré viditelnosti pozorujeme i další ostrovy daleko v moři.
Stejně úžasné divadlo jako moře nám ukazuje i sám velký Olymp. Dramaticky se halí do mraků, na svých úbočích nechá skotačit slunce, aby vykreslovalo údolička, hřebeny, skály a podzimem zbarvené stromy, které se ještě před chvílí tajemně schovávaly v temném stínu.
Nám u moře přinesly dešˇtové mraky odpočinek ve stanu, na vrcholcích Olympu se zabělal sníh. V hlavě se vynořila neodbytná otázka. Pustí nás bohové k sobě nahoru?
Už za pár dní se dozvíme odpověˇd. Budeme sedět v chatě pod vrcholem a mnohem více než teˇd nám bude jasné, jestli se výstup podaří dokončit. Věříme, že tak jako na loukách u moře při prvních hřejivých paprscích znovu vykvetly krokusy, i první letošní sníh nás pustí na chvíli se dotknout řeckého nebe.
1 9 . 1 0 . 2 0 0 7
Konečně jsme se pořádně dospali. Poslední dny cestování vlakem a nočního vstávání pro nás byly docela náročné. Ale teˇd je tu konečně klid Středomoří, kde se moc nespěchá a čas plyne pomaleji. Tady člověk pochopí, jak je čas relativní. O venkově zde to platí dvojnásob.
Středomořský dědeček nás veze na korbě svého nákladního Fordu do Litochora vzdáleného od moře asi 4 kilometry. Městečko na úpatí Olympu je shlukem strmých křivolakých uliček a malých členitých domků. Labyrint, v kterém se lehce ztrácíme. Je to však příjemné a zajímavé bloudění. Nakonec nakupujeme plný batoh zeleniny a ostatního jídla, abychom mohli několik dní strávit v poklidu přímo u moře.
1 8 . 1 0 . 2 0 0 7
Soluňské nádraží je středně velké, zato box na úschovu zavazadel je pro naši výstroj malý. Přesto se nám do něj daří doslova narvat většinu věcí, abychom si mohli město užít nalehko. Teˇd v šest hodin ráno působí klidným dojmem. Prostorné ulice i malé postranní uličky se teprve probouzí. V malých pekárnách se rozsvěcí světla.
Přes den se pak Soluň mění v hotové mraveniště. Bulváry u pobřeží jsou plné židliček, gaučů a stolků místních kaváren. Ulice v centru přetékají lidmi, auty, mopedy. Město doslova tepe. Malé krámky se vším možným jsou všude. My sháníme karimatku, mapy a internet. Je to docela problém, ale nakonec se nám daří nakoupit vše. Jen jídlo nám tu připadá poněkud drahé, ale snad to na venkově bude lepší.
Odpolední vlak nás veze do Litochora. Na jedné straně se teˇd tyčí mohutný Olymp, na druhé šplouchá moře. Kluci jsou jak utržení ze řetězu. Vrhají se do vody a radostně běhají po pláži. Stavíme stan na útesu nad mořem a ve večerních paprscích vaříme večeři.
17. 10. 2007
Všude leží jinovatka, ale na okolní kopce už se šplhají první paprsky. Snídáme v parčíku na návsi malé vesnice Kulata. Kluci krmí oslíka. Na hranice je to kousek. Vlak do Soluně jede až večer nebo druhý den ráno. Máme čas, a tak v poklidu ochutnáváme řecký venkov. Na nádraží nás nechávají bez problémů přespat, takže do Soluně vyrážíme ranním vlakem, abychom si přes den užili a prohlédli město.
16. 10. 2007
Z bulharské Vidimi, kam jsme se přeplavili přívozem nás veze auto. Jízdu do Sofie nám nabídl jeden člověk na lodi a tak celou noc nacpaní na zadním sedadle bavoráka jedeme po malých silničkách. Bohužel s defektem v podobě proražené gumy na zadním kole a několika hodin jízdy po ráfku a čekání na opravu. V Sofii na předměstí jsme před polednem. MHD nás veze na nádraží, kde čekáme na vlak, hřejeme se na slunci, odháníme dotěrné týpky a baštíme výborné speciality místních pekařských krámků. Večerní vlak nás veze až na řecké hranice. Uleháme v polích pod velkým ořešákem.
15. 10. 2007
Znovu nás vlak unáší Rumunskem. Tentokrát do Calafatu na hranice s Bulharskem. Cesta příjemně utíká, stihneme vyprat i usušit prádlo na topení v kupé. V poschodˇovém osobáku z Craiovy jsme středem pozornosti. Asi tu mnoho cizinců těmito nejlevnějšími vlaky nejezdí. Rychlostí šneka se šineme tedˇ už placatou zemědělskou krajnou plnou kravek, koní, prasat a ovcí. Večer jsme u přívozu přes Dunaj za kterým je Bulharsko.
7. - 14. 10. 2007
Rovinatym Madarskem jsme projeli rychle. Jen se zastavkou na dobroty z pojizdne pekarny. Rumunske hory nam ucarovaly a trochu nam dali na frak, kdyz jsme se probudili v zasnezenem stanu. Rychle tedy ujizdime do tepla na jih.
6. 10. 2007
Tak jsme se dočkali. Po týdnu v Suchém Dole, kde ještě proběhly poslední přípravy a zařizování, cpeme znovu všechny věci do batohů, aby nás Martin v sedm odvezl na noční vlak do Čadce. Vysněná cesta se stává skutečností. Loučení, trocha smutku, mísící se s radostí i očekáváním. Jedeme!
28. 9. 2007
Poslední tichý večer doma. Za okny pozoruji stovky světel, poslouchám šumění větru. Příchutˇ tajemství a dálek, která nás při balení provázela několik posledních dní se náhle vytratila a v duši se usadil podivný smutek. Vím, zítra až vstanem bude srdce zas naplno bušit v očekávání velké cesty. Tedˇ ale potmě sedím a smutně pozoruji noční scenérii světel a mraků. Kamna příjemně hřejí do zad, cítím se nesmírně unavený. Na několik měsíců opustíme naše místo, náš domov, abychom prožívali dobrodružství, starosti a radosti, které nám přinese cesta. Budeme pořád spolu, to je ten pravý domov, atˇ je člověk kdekoli. Naše místo nám ale přesto bude chybět. Bude s námi cestovat v našem srdci a často na něj budeme myslet. Na konci cesty budeme štˇastní, že se vracíme. K našemu místu, které nám bude zase o kus bližší.
|
Zvuky cesty
28. října 07 v 11:30
Recka hudba. Nahrano na ulici pri nedelni oslave.
Soubor: ckpulmesici003.mp3
Velikost:155 kB
28. října 07 v 10:07
Mala zvukova ukazka z recke mse.
Soubor: ckpulmesici002.mp3
Velikost:69 kB
07. října 07 v 16:44
Jak se na madarskem nadrazi dozvedet, ze prijizdi vas vlak? Treba z tohoto hlaseni. Popravde, my jsme to nedokazali.
Soubor: ckpulmesici001.mp3
Velikost:15 kB
Tip: Pro přehrání audia přímo v prohlížeči klikněte na odkaz s názvem souboru.
Pro uložení audia do vašeho počítače, klikněte na odkaz s názvem souboru pravým tlačítkem myši a v nabídce vyberte možnost "Uložit odkaz jako".
Poděkování
Rádi bychom poděkovali lidem, kteří nám pomohli tuto cestu uskutečnit.
- Jite, Martinovi a Jonasovi ze Sucheho Dola za obrovskou pomoc pri zaverecnych pripravach cesty
- nasim rodicum za podporu a trpelivost
|
en
česky
